Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

Okamura je praktik s tahem na branku a proto by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby přišel s následujícím „obchodem“. Napřed si ale připomeňme fakta ...

Volby vyhrálo uskupení, které vede člověk v minulosti spolupracující s STB. Je lhostejno, zda bude soudem oficiálně prohlášen za spolupracovníka nebo agenta, protože pamětníci totality si velmi dobře uvědomují, že do zahraničí mohli být vysláni jen prověření a hlavně následně referující pracovníci. Zda toto nazveme spolupráci nebo jinak, je z věcného hlediska irelevantní.

Volby taky vyhrálo uskupení, které vede člověk účelově ohýbající zákon, protože vyčlenění jedné ze svých firem ze svého impéria jenom proto, aby tato formálně splnila podmínky dotace jako malý podnik, není nic jiného než obejití smyslu dotace a v důsledku čerpání 50 mil. Kč min. z morálního hlediska neoprávněně. Ty dotace byly určeny jiným, Babiš jen využil a zneužil své síly, svých kontaktů, svého vlivu. O tom, že se jednalo o účelové vyčlenění jen pro čerpání dotace svědčí mj. hlavně to, že „malý podnik“ to byl jenom po dobu sledování podmínek dotace. Na druhou stranu je třeba přiznat, že peníze neodletěly do nějakého daňového ráje, ale skončily v hmatatelné formě na na našem území.

Přes uvedené kauzy Babišovo uskupení s drtivým náskokem vyhrálo volby – jediný závěr je, že tohle voličům vadilo méně, než prohřešky a politika „tradičních“ stran. Tak to je a je třeba se s tím smířit.

Povolební jednání ukazuje, že všichni dogmaticky lpějí na svých prohlášeních i za cenu nerealizování ničeho ze svého volebního programu. Výjimkou je Okamura a jeho SPD, který jak buldok jde za svým – za prosazení prvků přímé demokracie. Komunisti jsou jiný případ - program nemají, jen tuší svou příležitost vyjít ze stínu a urvat něco ze státní moci.

Za této situace je tady opětovná žádost o vydání Babiše k trestnímu stíhání. Před volbami všichni svorně deklarovali úmysl Babiše i napodruhé vydat. Jenže politika je umění kompromisu, kompromisu, který se nezpronevěří předvolebním slibům a přitom bude politiku posouvat konstruktivně vpřed. Stará pravda říká, že se můžete ohnout, ale nesmíte se pak zapomenout narovnat. Aktuálně to vypadá tak, že jazýčkem na váhách vážící vydání budoucího premiéra k trestnímu stíhání bude Okamurova SPD.

Vůbec by mě tedy nepřekvapilo, kdyby Okamura přišel s následujícím obchodem, s následujícím kompromisem – nepodpoříme vydání Babiše ovšem pouze výměnou za zákon o zrušení ~ zúžení současné všeobjímající imunity poslanců. Přesněji - imunita by se vztahovala dále jen na konání na půdě sněmovny a mimo ní jen na verbální projev. Ve světě by to nebylo nic nového, v podstatě by stačilo opsat již některou z existujících úprav. Možná by to byl kompromis, který by většina voličů jen a jen uvítala. Dopady by byly podstatně výhodnější než potrestání jednoho občana s diskutabilním morálním profilem … a to za situace, kdy voličům tento profil v podstatě nevadí. Je to kompromis, který by věci posunul konstruktivně vpřed a všichni si „zachovali tvář“. A jsem si jistý, že na Babiše by došlo v jiném případě. On se nezmění …. a příště by už žádné hlasování být ani nemuselo, zkrátka by si pro něho přišli a bylo by vymalováno...